Listopad 2014

Past VII

30. listopadu 2014 v 10:15 | Kaspi |  Past

|Past VII | 1181 slov |
| Beta : Ri~na |

Okáy Pacienti, jsem tu s dalším dílem Pasti! Mrkáte na drát, co?
To i já, abych se přiznala :D Ale tak, ono je všechno lepší a zajímavější, než biologie -_- Ale bohužel, i tak se jí budu muset naučit :D Takže si moc nepomáhám :D Ale s tím nic nenadělám...buhužel ( A to se musím ještě podívat na Psychologii...-_-) No, myslím si, že vás škola nezajímá a jste tu spíše pro tenhle díl, že? No, tak s chutí do toho!

ČUS!


I need your help | Třetí část

29. listopadu 2014 v 16:34 | Narbie |  I need your help

| I need your help | 3. díl | 1 945 slov |

Tak, jak jsem slíbila, zveřejňuji Vám celý třetí díl. Snad se Vám bude líbit, zanecháte mi po sobě nějaký ohlas a řeknete mi svůj názor. Ale nenutím Vás. A já jdu psát dál, ať máte co číst! Annyeong!


Silné pouto XVIII

28. listopadu 2014 v 16:11 | Narbie |  Silné pouto
Ano, baví mě vás napínat. A alespoň si nebudete stěžovat, že se tento cykl bude schylovat ke konci, viďte? Nakonec buďte rádi, že vám to takto protahuji. :P Takže, užijte si tento díl, bobři a s dalším snad přiběhnu rychle! Annyeong!^^
Počet slov: 1 119



Jedno srdce

27. listopadu 2014 v 21:58 | Kaspi |  ShortStories

| Jedno srdce | BTS | SugaGi (Prostě Yoongi + Yoongi) | 507 slov |

Nananá...Ahojte Pacienti, zde je ten slíbený SugaGi.
Vůbec nevím, jestli ta povídka dává nějaký smysl, vůbec nevím a netuším...doufám že ano, ale znáte mě :D A pokud ne, pak je to jedno, o nic nepřicházíte :D Ah, nějak se mi nechce myslet na to zlé...Tedy nad B.A.P...vážně doufám, že se dostanou do lepších rukou...ale to je zatím jen ve hvězdách. Proto se tedy mějte, hezky se vyspěte a buďte rádi za to, co máte a nebuďte nešťastní z toho, co všechno nemáte.

ČUS!



~27. 11. 2014~

27. listopadu 2014 v 16:34 | Narbie |  I'm trapped
Annyeonghaseyo~

Pár věcí, které mi leží na srdci musím říct napsat. Ať už to je výkec, nebo nějaké informace, nebo cokoliv, pokud chcete, věnujte chvíli na přečtení tohoto mého dalšího výkecového, (nudného) článku.

  • Jak říká rubrika "I'm trapped." Jsem v pasti. Lidi, je mi zle. Kvůli tomu, co se opět děje v rodině. Řekla jsem si, že tuto situaci už nebudu zase nějakou delší chvíli zažívat, ale zřejmě mě někdo nemá rád, nebo nevím. Někdo se mě chce zbavit? Dát mi zátěže ještě víc a já to ukončím sama, nebo co?
    Není mi do smíchu, je těžké na mých rtech vykouzlit úsměv. Pár lidem, kteří ví, jak na mě, těm se to povedlo, ale přijdu domů a já opět s prázdným výrazem dělám to, co každý den. Píšu, učím se, kreslím, vařím, poslouchám písničky, zabíjím čas. Popravdě bych nejraději se vším sekla a začala někdy příště, ale je to zbytečné. V životě se pořád budou dít věci, které se mě nebudou líbit.

    Několik lidí si nad mojími povídky určitě říká, "Proč lidem v povídkách většinou ubližuji?" Možná, že je to tím, že když se vypíšu z vlastní bolesti, udělá se mi líp? Lidičky, já sama pořádně nevím, proč v mých povídkách pořád někdo brečí a smíchu s úsměvem je tam minimum. (Ale snažím se to napravit.) Bohužel mi nejde psát nic veselého, kde by se za břicho popadali, když mě samotné je na nic. Myslím, že by v tom nebyly žádné citi, zkrátka, jako by to ani nepsal člověk, nýbrž robot, nemyslíte? Rozumím, že změna by byla určitě pěkná, tím myslím napsat něco veselého, jenže mi trvá napsat povídku příliš dlouhou dobu. A já mám raději, když můžu psát plynule, ze svého srdce, ne přemýšlet nad každým vhodným slovem.. Nah, co to melu. Vždyť většina mých povídek, stejně patří leda tak do kelu.

    Taky se ptáte, "Proč mi je na nic?" Okay, to asi ne, ale za krátké vysvětlení nic nedám, viďte? Nestojím o lítost, já se jen potřebuji vypsat z mých pocitů a podělit se. Třeba se najde někdo, kdo prožil to samé.. Jde o to, že se mi v hlavě často honí myšlenky - co by, kdyby. "Kdyby šel k doktorovi dřív, mohli by jej zachránit, mohli by jej vyléčit." - "Měla jsem mu říct, aby šel k lékaři zavčas, ne až na poslední chvíli, kdy mu bylo nejhůř. Zkrátka jsem ho tam měla dokopat, jen, aby žil!" - Nejde o žádného kamaráda, či přítele. (I když bolest by byla podobná.) Nýbrž o mého otce, který zemřel krátce před mými 14-tými narozeninami. Proto jsou mé nálady trochu pochmurné, jelikož se každý den setkávat se spokojenými rodinami, mi nahání slzy do očí - ale co, budu jim přát štěstí, když já ho neměla. Žárlit nemá smysl, já jen vzpomínám, posléze trucuji v koutku, jelikož si čím dál více uvědomuji, jak je otec v rodině důležitý. Nejen tím, že dítě potřebuje oba rodiče, už jen tím, že nám tu vážně chybí chlapská ruka.

    Další důvod je ten, že mám babičku s nemocným srdcem. (Ano, sice jsem u povídky "I need your help," napsala, že jsem žádnou inspiraci neměla, ale nejspíš jsem se o tom nechtěla bavit. Pravdou je, že jsem tu povídku začala psát díky ní, jelikož její srdce pracuje na polovičku. Chtěla jsem tu povídku dopsat tak, jak by dopadla v realitě - raději se toho vyhnu. Kdyby šla na operaci - zemřela by a vy byste mi tímto asi moc nepoděkovali, kdybych zabila Hyukkieho, viďte?)

    Bolí mne hlava. Vážně jsem vyčerpaná, jelikož nám ve škole přibývá písemek a já tak nějak nestíhám. I když mezitím píšu povídky z prostého důvodu - baví mě to. A další důvod? - nechci vás nějakým způsobem okrádat o díly a seknout se, nebo nic nepsat a nechat vás bez nových dílů. Taková já nejsem..

    Zároveň vás chci poprosit. Teď už víte, že psaní povídek je hlavně pro vás, ne pro mne a já vás prosím o jedinou věc - komentáře. Je pravda, že komentáře u povídek mě dokážou nakopnout a s chutí píšu dál. Je to něco jiného, když u dlouhé povídky, která mi zabere tolik času, máte jeden, žádný, nebo dva komentáře. To se mi vážně nevyplatí, když potom vlezu na jiný blog a tam o komentáře nemají nouzi. Popravdě řečeno - nevím, co dělám špatně, že tu moc lidí nekomentuje. Nebo jestli tu vůbec chodí. (?) Snažím se, vážně ano. I o to, abyste se tu cítili dobře a rádi se tu ukázali znovu.

    Chtěla jsem se ještě zeptat.. Nemrzí někoho to, že už moc nepíšu na BTS (Bangtan Boys.) ? Mé příspěvky, povídky, jsou většinou EunHae, v poslední řadě HaeHyuk. Zkrátka - EunHae jsou zdroj mé dobré nálady. Jsou něco, jako můj lék. Omlouvám se, pokud jsem někoho zklamala tím, že BTS zanedbávám. Mrzí mě to a zároveň se omlouvám, kdo na kluky rád čte, ale - máte tu i Kaspi. Tak ji uznávejte za to, že vám píše tak skvělé povídky. U mne u povídek o moc nepřicházíte..
    Ještě jednou se omlouvám, vážně je mi to líto, ale raděju budu psát na ty, u kterých mi to v momentálních situacích, baví nejvíce a zároveň mě to dělá šťastnější..

A aby tento článek nebyl tak nudný, dávám vám nakonec obrázek mé lásky, bez které už nemohu být.


Tak se mějte a hlavně smějte. Ahojky, a děkuji za váš čas. :)


Psychologie

25. listopadu 2014 v 19:48 | Kaspi |  ShortStories

| Psychologie | BTS | YoonMin | 561 slov |

Čaute lásky, tak jsem tu!
A se mnou to shortstory, o kterym jsem psala...a je i v informacích :D Je to...ne, není to inspirováno mým životem! Není! :D Jen...jsem se učila...psychologii... :D Tak mě napadlo tohle :D Lidičky, pacientíci moji...máte mě rádi, že jo? :D ( Neptejte se proč se ptám, já to taky nevím xD ) ( To bude NamJoonem....jop...už jsem si zase na chvilku vybrala...biase...hahahá...jsem zvědavá na jak dlouho xD ) No, je to opravdu kratičké, takže já už vás opouštím a budu se snažit napsat, sepsat a dopsot to SugaGi ( neptejte se...to si MOŽNÁ přečtete )

ČUSík!


I need your help | Druhá část

24. listopadu 2014 v 20:41 | Narbie |  I need your help

| I need your help | 2. díl | 1 512 slov |

Znovu si říkám, "Jsem vůl." Lidičky, proč se mi to nelíbí? Ještě, když jsem to psala, tak jsem si řekla, že je to dobrý, jenže teď? Propadla bych se do země. Proto vás chci poprosit, abyste mi napsali váš skutečný, pravdivý názor. Vážně bych ho chtěla věděl. Gomawo!


Překážka

24. listopadu 2014 v 6:52 | Kaspi |  BTS

| Překážka | BTS | JiKook | 4945 slov |

HaiHai! Pacienti!
Tu máte povídku, kterou jsem psala moooc dlouho :D Tak doufám, že se vám bude líbit, ačkoli konec je klišé...jenže já bych jinak musela psát dál a za chvilku bych měla 10k slov, což jako...nene :D Právě je ráno, já řeru snídani a poslouchám Zombie party od Speed...až na to pomyšlení, že za chvilku půjdu na autobus je to super :D A já už raději mizím!
ČUS!


Silné pouto XVII

23. listopadu 2014 v 15:33 | Narbie |  Silné pouto
Annyeong! Moc se omlouvám za délku tohoto dílu, ale já to chci prostě protáhnout, okay? (Ale když si uvědomím, jakou délku mají některé díly u cyklů jiných spisovatelů, říkám si, že tohle je normální délka. o.O) Další dílek snad bude brzy, jelikož vám chci vynahradit délku tohoto, XVII. Tak se mějte a smějte!
Počet slov: 820



Budeš můj polštář?

23. listopadu 2014 v 12:38 | Kaspi |  BTS

| Budeš můj polštář? | BTS | VMin | 1120 slov |
| Na přání |

HejHej Pacienti, tu máte Psychouše Kaspi!
Užívejte si teď mou aktivitu, protože tohle za chvilku pomine :D Nic méně, dnes už se zde možná neukážu, musím se podívat na chemii (nechcete mě někdo doučovat přes net chemii? Pouze názvosloví xD Já se hned chytnu, vážně, jen potřebuju někoho, kdo mě k tomu dokope! xD) a na fyziku. Tak "špatně" se mám :D Nicméně, jsem pořád ještě v pyžamu, zachumlaná v dece...Lenost lidičky, lenost :D Ta mě jednou zabije :D No a abych už moc nezdržovala, tak se s vámi loučím!
ČUS!