I need your help | Třicátá část

24. března 2015 v 15:45 | Narbie |  I need your help

| I need your help | 30. díl | 1 594 slov |

Nechtělo se mi přidávat další díl, jelikož u předchozího jsou pouze 4 komentáře..Ale i přesto ho tu máte. (Mám chuť si nafackovat.) Řekla jsem si, že by to bylo vůči komentujícím špatné. Jinak - dopsala jsem 33. díl. V ději jsem tak nějak už jinde a můžu vám říct, že pomalu přejdeme k tomu horšímu...každý určitě ví, k čemu... No nic, užijte si čtení! A potěšte mě zpětnou vazbou, prosím..



Dny plynuly čím dál rychleji. Díky tomu začínal být Eunhyuk plný nervozity. Čekal pouze na ten den, kdy se ozve zvuk vyzvánění telefonu a na displayi bude napsáno jméno jeho lékaře. Užíval si poslední dny, o kterých si myslel, že je prožije s radostí. Ale čím blíže byl konec týdne, tím více byl nucen nad věcí přemýšlet a díky ní být svazován. Těžké provazy povolí až po operaci.

Špatně se mu dýchalo, srdce bilo jako o závod a často se mu zatmívalo před očima. Pro něj tohle všechno způsoboval stres. Často se třásl a mluvil ze spaní, potil se a nevnímal okolí. I když se Donghae sebevíc snažil, Eunhyuk byl stále pod nátlakem stresu.

"Hyukjae," zašeptal Hae blízko Hyukova ucha.

"Uh?" tázavě hlesnul. Přetrhl proud myšlenek a vzhlédl.

"Pořád nad tím přemýšlíš?" zeptal se starostlivě. Na čele se mu objevila hluboká vráska, když si Eunhyuk smutně povzdychnul a svěsil hlavu i ramena. "Nechci, aby ses kvůli tomu trápil," řekl smutně, s obličejem, jako opuštěné štěně na chodníku.

"Nechci se přetvařovat a dělat, že mi nic není, Hae. Lhal bych sobě i tobě," říkal sklesle. Zněl až příliš smutně na to, aby Hae takový tón hlasu dokázal poslouchat.

"Co mám udělat pro to, aby ses znovu usmíval?" optal se a dlaň přiložil k jeho tváři, když se Eunhyuk neměl k odpovědi. Otočil jeho tvář směrem k sobě, přičemž jemně hladil pokožku palcem.

"J-já nevím, Donghae," přiznal a ztrápeně si povzdychnul. "Zdá se, že jsem ztracený. Jako bych byl uzavřený v jednom kruhu a nemohl ven. Teprve až po boji, který bych vyhrál, tím myslím můj zákrok, mohl bych být vysvobozen. Ale, co když nevyhraji? Zůstanu v něm uvězněný..?"

"Přestaň uvažovat takto, Hyukkie. Vyhraješ a víš proč?" chytil jeho obličej, s nadějí v očích se na něj díval.

"Proč?" špitl se slzy v očích. Donghae se naléhavě přisál k jeho rtům, které něžně políbil, poté pohlédl do jeho očí.

"Protože tvůj příběh musí mít šťastný konec!"


Donghae právě vařil oběd. Hyukjae seděl v obýváku zachumlaný až po bradu v dece, na konferenčním stolku měl hrnek jahodového čaje, ze kterého vycházela sametově bílá pára. Hyuk byl silně zabrán do seriálu, který se na obrazovce promítal, zatímco Hae byl spokojen, že jej přemluvil k televizi jít, zapnout si ji a na něco pěkného se podívat. Když sledoval film, uvažoval nad dějem, ne nad svým zákrokem, tudíž se cítil klidnější.

Když dovařil, zavolal Eunhyuka. Ten se se značně projeveným nesouhlasem zvednul a odpotácel se do kuchyně, kde si sednul na židli ke stolu. Téměř hned mu před nosem přistála chutně vypadající polévka. Vývar s knedlíčky a nudlemi. Popadl lžičku a začal jíst. Podle výrazu v tváři mu polévka chutnala více, než dost, tudíž za chvíli měl prázdný talíř. Donghae se naň pouze překvapeně podíval. On sám měl snězeno pouze půlku ze své porce a to mládě už to stačilo sníst?

Hae tedy stoupnul, nabral Hyukovi druhý chod. Popřál dobrou chuť a usedl za svůj talíř s polévkou. Eunhyuk dostal vařené brambory s dušeným kuřecím plátkem a zeleninou. Opět se dal do jídla. Odvážil by se i říct, že od Haeho mu chutná více, než od jeho vlastní mámy. Možná proto, že u nich bylo sváteční jídlo už jen pouhé brambory, tudíž moc dobrého jídla ani nemohl poznat, natož ochutnat.

"Poslyš, kde si se naučil tak skvěle vařit?" optal se Eunhyuk a podezřívavě přihmouřil oči. Není možné, aby muž vařil tak dobře jen tak.

Hae se uculil. Dostal právě kompliment? "Četl jsem knížky a díval se na pořady o vaření. Vaření mě baví," přiznal.

"Vážně je to výborné, Hae," zamumlal s plnou pusou a do úst si vložil velký kus mrkve.

Donghae se na blonďáčka spokojeně zadíval. To, jak s chutí jí, pro něj bylo už tak malé vítězství. Když si ho přivedl domů, snědl méně, než dětskou porci a byl kostra potáhlá kůží. Teď jí víc, k jídlu má chuť a když se na něj člověk podívá, pozná, že kosti vyčnívají méně. Díky dobrému jídlu měl v sobě i více energie. Celkový jeho stav byl mnohem lepší, než před tím, za což byl Hae poměrně hrdý.

"Jsem rád, že ti chutná."

Když dojedli, Eunhyuk poděkoval, políbil Haeho na tvář a šel se usadit opět k televizi k seriálu, který měl rozkoukaný. Sice kus promeškal, ale Donghaeho jídlo stálo za to. Natáhnul se pro hrnek čaje a upil z něj. Odložil ho, zachumlal se do teplé deky a pohled upřel na obrazovku, snažíc se pobrat pokračování.

Po tom, co Donghae umyl nádobí od oběda, přišel k blonďáčkovi a posadil se vedle něj na pohovku. Přitáhl si ho do objetí. Jednou rukou hladil jeho rameno, druhou rukou jeho blonďaté vlásky a rty šimral jemnou kůži na krku, za uchem. Přisál se k ní a vsál ji mezi své rty. Eunhyuk prudce vydechl a zavřel oči slastí. Sevřel v pěstí tenkou látku deky a opřel se více do Haeho těla.

Hae sál, dokud pod jeho rty nezůstala malá, červená značka. Poté se mírně odtáhnul, podíval se na svůj výtvor a spokojeně se usmál, načež zarudlé místo polaskal svým jazykem.

"Donghae," vydechl. Vyndal ruku, kterou měl doteď pod dekou a objal Haeův úzký pas. Otočil se tváří k Haemu a velice pomalu se přibližoval k jeho rtům, ke kterým se vzápětí vášnivě přisál. Miloval jeho poddajné rty, které skvěle chutnaly. Dokázal by je líbat celou věčnost. Alespoň takto vyjádřit své city. Vždy v sobě cítil příjemný lechtivý pocit, když jej objímal a mohl procítěně líbat jeho růžovoučké rtíky.

Věnoval mu poslední, táhlý, pomalý polibek. Nepatrně se odtáhnul a uvelebil se v jeho náručí. Seriál začal ignorovat, teď tu měl Haeho, který pro něj byl důležitější, než cokoli jiného. Navíc nepotřeboval nic jiného, než hřejivou náruč své lásky, aby se cítil pohodlně a jeho polibky s doteky, které ho dělaly klidnějším.

"Hyukkie?" špitl Donghae a pevněji ho objal.

"Copak, Hae?"

"Pozval jsem mé rodiče. Chci, abys je poznal, a aby oni poznali tebe," říkal, zatímco ho hladil ve vlasech.

Eunhyuk rozšířil oční víčka a vyletěl do sedu. "Hae," zaúpěl. "To mi nemůžeš udělat, víš, jak na ostatní působím," svěsil hlavu. "Tvoji rodiče… co když se jim nebudu líbit? Vyhodí mě? Hae, já tě potřebuji, miluji tě!" pomalu začínal křičet, do očí se mu tlačily neposlušné slzy.

"Uklidni se, Hyukkie," pohladil ho po tváři. "Ví, jak si nemocný a ví, co sis prožil. Všechno jsem jim řekl já, aby s tím nezatěžovali tebe. Vím, jak moc tě ubíjí, když musíš vyprávět všechny věci z tvé minulosti. Chtěl jsem tě toho ušetřit."

"Ale-"

"Dopadne to dobře, ano? Vzpomeň si na Heyri. Ta si tě oblíbila za jeden jediný den," povzbudivě se na něj usmál a setřel první maličkou slzu, která přetekla přes okraj.

"Jen proto, že jí mne bylo líto," zamumlal a trhnul hlavou, čímž se vyhnul Haeho doteku.

"To, co říkáš, jsou jen hloupé řeči. Věř si trošku."

Eunhyuk se zahryznul do svého spodního rtu a těkal pohledem kolem. Ucítil dotyk Haeho prstů na své tváři, posléze na bradě, kterou stisknul a donutil ho, aby se na něj podíval. Usmál se, přičemž si ho přitáhl a obdaroval jeho rty motýlím polibkem.

"Nemáš se čeho bát. Mí rodiče se už na tebe těší…"


Večer, kdy Hae schovával suché nádobí z odkapávače, Eunhyuk ležel na své straně postele v ložnici. Ruce měl založené za hlavou a přemýšlel, zda se měl někdy lépe. Má milujícího přítele, jídlo, střechu nad hlavou a vše, na co si vzpomene. Opravdu si myslel, že ho potkalo dlouho očekávané štěstí. Ovšem jediné, co mu chybělo, bylo pevné zdraví.

Donghae zrovna otevíral spodní skříňku a chystal se misku uložit na své místo. Všimnul si ale, že krabičky od léků nejsou ve správném pořadí. Sice byly naskládané na sobě, ale netrčela každá kousek na druhou stranu a ta nejdůležitější, horní, byla otočená vzhůru. Vzal ji, misku odložil a skříňku zavřel. Otáčel krabičku v dlaních. Byly to ty prášky, které měl Eunhyuk proti bolesti srdce.

Pomalu ji otevřel a vysunul jedno plato. Polil ho chlad, když si všimnul, že místo dvou léků, které mu on sám dal, teď chybí tři, což znamená, že si Eunhyuk jeden vzal. Jak to, že si toho nevšimnul? Kdy to stihnul? Byl zmatený.

Rychle se odebral do ložnice, kde uviděl Hyuka se zavřenýma očima. Jakmile ale Hae vtrhnul do místnosti, blesku rychle je otevřel. Ihned se podíval na Haeho, který měl v očích smutný výraz a v rukou jeho prášky. V tom jej polil studený pot a srdce se mu rychleji roztlouklo.

"Hae-" hlesl.

"Hyuku, kdy sis ho bral?" Nenechal ho domluvit.

Hyukjae svěsil hlavu. Znervózněl a začal se mírně třást. "Po tom, co jsme se spolu vyspali, Hae," zašeptal.

"Říkal si mi, že když tě bude cokoli bolet, řekneš mi. Přestal bych Hyuku, k ničemu by nedošlo, kdybys mě pouze zastavil," zvýšil hlas.

"Bolest jsem pocítil až po všem, co proběhlo. Jak jsem měl tušit, že budu mít bolesti? Nevěděl to nikdo z nás Hae," v koutku očí měl drobné slzy. Věděl, že by to měl Haemu říct, než na to přijde on sám. Takto to je ještě horší.

"Tušil jsem. Neměl jsem tě poslechnout," řekl suše.

"Říkáš, že lituješ toho, že si se mnou něco měl?" optal se tiše.

"Bohužel, lituji."

Hyuka tyhle slova zasáhla. Ten výraz v Haeho obličeji jej donutil zastat v pohybu a pouze se bolestivě dívat do Haeho obličeje, který byl stejně chladný, jako předtím.

"Lhal jsi mi," řekl Hae chladně.

Jen proto, že je Hyuk nemocný, Hae lituje, že s ním měl styk?

Hyuk se zalknul a rozvzlykal se. Schoval si obličej do dlaní a brečel.

Na nic jiného se v tuto chvíli nezmohl…

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sairen | Web | 24. března 2015 v 16:00 | Reagovat

Jsi zlá! *chystá si pánvičku*

2 Lení | 24. března 2015 v 16:15 | Reagovat

Bože.... :(
Díl je to krásný ale ten konec mě vážně rozbrečel..  
Co nejdřív další, prosím..♥

3 Ainne | 24. března 2015 v 16:28 | Reagovat

Bůůůůůůůůůůů. Tohle není fér. Nejdřív operace pak rodiče a třešnička na dortu jsou prášky. :(
Narbie jak mu to můžeš udělat :( Jak?
Tohle budu zase dlouho rozdýchávat. Ale jinak si myslím že tenhle cyklus je prostě boží. Až na to utrpení (vím že to do toho patří ale nemám ráda když někdo trpí i když se mi zdá že poslední dobou na to mám úchylku :) ale to je nepodstatné ) .

4 Matto | 24. března 2015 v 17:15 | Reagovat

Jak můžeš být tak krutá? qnq To musíš napravit! :( další díl! *w*

5 anonym | 24. března 2015 v 17:20 | Reagovat

Chudáček Hyukie jako tohle si nezasloužil chapu lhal ale i tak ....... No to ne takhle to nechat nesmíš  ;( Honem rychle další díl :3

6 Hatachi | 24. března 2015 v 20:15 | Reagovat

Předně ti moc děkuju, že jsi přidala tenhle díl, i když pod tím minulým byly jen čtyři komentáře. Moc děkuju...
Je hezké, jak si v povídkách trápíme miláčky, že? Já si zrovna teď moc trápim Yonggukieho. Až mě z toho tekly slzy. Nejradši bych se za to praštila přes ruce...
Chápu Hyuka, že Haemu lhal. Chtěl ho a Hae stále váhal. Ale srdce ho bolelo, až bylo po všem, takže nikdo nemohl vědět, že se to stane. I když...dalo se to předpokládat.
Ano, Hyukie udělal chybu, že mu to hned neřekl, že na to Hae musel přijít sám, ale v tu chvíli se Hyuk cítil šťastný, milovaný a potřebný, takže to vypustil z hlavy. No stalo se, ale Hae by k němu neměl být tak chladný. Už takhle to Hyuk nemá lehké, už kvůli blížící se operaci a nejistému konci.
Snad se mraky přeženou a kluci opět budou šťastný.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl ještě úžasnější povídky...

7 Kate | Web | 24. března 2015 v 20:40 | Reagovat

Tohle je vtip?
Jako vážně?!
TYRANE!! TnT
Bude Hyukkie v pořádku, že jo? :c
Achjo achjo.. tolik problémů...

Jsem zvědavá na pokračování... :3 :)

8 Deny | 24. března 2015 v 21:02 | Reagovat

Chudaček Hyuk.... ale měl to Haemu řict. :'( Ty ho porad tak trápiš. Tešim se strašne moc na dalši dil. Snad tu bude co  nejdřive. :-)

9 Wolf | 24. března 2015 v 23:30 | Reagovat

Nieee TT ... prečo mu ubližuješ ? :'( :D
Aaaaaaa >_< ..
Teším sa na ďalší diel ^^

10 Naja | 25. března 2015 v 8:43 | Reagovat

Heh uz zase?😃 Zase ho trapis? Boze budu ti pevne verit ze to napravis. Jinak tesim se na dalsi dil.😉

11 Týna | Web | 26. března 2015 v 9:21 | Reagovat

Nelíbí se mi, že ho zase trápíš :(
Moc se těším na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama