I need your help | Třicátá druhá část

29. března 2015 v 17:44 | Narbie |  I need your help

| I need your help | 32. díl | 2 360 slov |

Třicet dva je krásné číslo, viďte? Uhm. Nom, dva dny jsem nepsala a dnes mám tolik učení, že mi praskne hlava. Ale čtvrtek, pátek a pondělí je volno, takže rozhodně budu psát. (Už teď mám absťák.) Nebudu vás dlouho zdržovat. Užijte si tento dlouhý díl, doufám, že se vám bude líbit a nebudete mě chtít zabít. Pěkný počtení! ♥



V tu noc již Eunhyuk spal v ložnici v Haeho objetí. Byl velice rád, že se vše nedorozumění vysvětlilo a s Haem může opět trávit volné chvíle, aniž by se cítil smutný. Nedokázal by kolem něj jen tak chodit a dělat, že se s ním nezná. Jeho srdce by bolestně krvácelo a oči by měl neustále pod záplavou horkých slz. Byl rád, že jej Donghae zastavil. Vždy problémy řešil on. Bůhví, kdyby takový nebyl, jestli by s ním byl vůbec promluvil…

Druhý den ráno po snídani, se Donghae s Hyukem usadili v obýváku. Seděli v těsné blízkosti, prsty na rukou měli propletené a u obou chlapců se na tváři odehrával spokojený úsměv.

"Hyukkie?" zašeptal Hae blonďáčkovi do ucha. Ten se při nárazu horkého dechu celý ošil. "Nechceš se mnou do sprchy?" optal se a nezbednými prsty ho šimral ve vlasech.

Eunhyuk si skousnul ret a chvíli váhavě přemýšlel.

"Mají přijet mí rodiče, musím si tě připravit," říkal tiše. V tom Hyuk znervózněl. I přesto nakonec kývnul. Takto lákavou nabídku by nikdy neodmítnul.

Hae tedy s úsměvem vstal a vzal Hyuka do náruče. Ten paže obmotal kolem jeho krku a přitáhl se blíže k pevnému tělu, které si jej odnášelo do koupelny. Otevřel dveře, které již Hae stihnul vyměnit a zaplul dovnitř, kde Hyuka opatrně pokládal na zem. Donghae jej pustil až poté, co jeho rtům věnoval procítěný, krátký polibek. Hned na to Hyuk ucítil Haeho prsty, které šmátrají lem jeho trička, které mu vzápětí přetáhl přes hlavu.

"V kolik tu mají být?" zeptal se Eunhyuk se třesoucím se hlasem.

Donghae se usmál a obdaroval jeho tvář motýlím polibkem. "Budou tu až odpoledne, nejspíš ve tři hodiny, sami nevědí, jaký bude provoz. A nebuď nervózní, oblíbí si tě."

"Nejsem nervózní," bránil se.

"Tak proč se chvěješ?"

Hyuk svěsil hlavu. Místo odpovědi sáhnul po spodním knoflíku u Haeho košile a jeden po druhém rozepínal. Hae po odpovědi nepídil. Znal ji sám. Proto neprotestoval a vrhnul se na Hyukovi kalhoty, které ihned stáhnul z jeho těla i se spodním prádlem. Eunhyuk zatím strhnul košili z jeho těla a Hae se sám zbavil svých kalhot.

Společně vstoupili do sprchového koutu a Donghae zatáhl zástěnu. Pustil proud teplé vody, pod který si společně s Eunhyukem stoupli. Voda začala máčet Hyukovi blonďaté vlásky, které mu padaly do očí. Hae tedy přistoupil, ofinu z čela prsty prohrábnul a odhrnul ji vzad. Políbil jeho rty, přes které tekly pramínky vody a vzal do rukou sprchový gel, který mu nanesl na hruď a bříško. Eunhyuk taktéž nemeškal a dlaněmi, na kterých měl gel, přejížděl po mohutných ramenech a paží.

Hyukovi do očí vstoupily slzy, které díky vodě Hae nepoznal. Donghae byl pro něj krásný. Měl dokonalé, vypracované tělo, roztomilou tvář a milou povahu. Zatím co, když se podíval na sebe, chtělo se mu brečet. Plachý, pohublý, zohavený jizvami a nemocný. Stále nechápal ten fakt, co se Haemu na něm líbí. Oproti němu byl nic. Opět jen nepotřebný člověk, který na světě neměl místo.

Z myšlenek ho probudily Haeho rty, kterými se přisál k jeho krku. Všimnul si totiž, že Hyuk nevnímá a dívá se před sebe prázdným výrazem. Tušil, nad čím přemýšlel.

Když Hyuka umyl, vypnul vodu a zabalil ho do osušky. Celého ho osušil a poslal do ložnice, kam po chvíli přišel i Hae. Otevřel skříň. Vytáhnul z ní bílou, krátkou košili, kterou Hyukovi koupil, černé pohodlné kalhoty a svetřík, aby mu nebyla zima.

Pomohl mu obléct. Upravil mu límec u košile a modrý svetr. Prohlédl si ho se širokým úsměvem na rtech. Prohrábnul mu polo suché vlásky a prsty mu je urovnával. Eunhyuk se zatím díval do země, ruce měl spojené a nervozitou se hryzal do spodního rtu.

Vzal Hyukův obličej do svých dlaní. Hyuk zvednul svůj pohled a zadíval se do Haeho očí, v kterých se vyjímaly roztomilé jiskřičky. "Sluší ti to," zašeptal a políbil ho na čelo.

"Ne, Hae. Jsem škaredý," zasýpal.

"Dokonalý," opravil ho a vtisknul si ho do náruče. Eunhyuk si opřel hlavu o Haeho hruď a zavřel oči. I když si to nemyslel, bylo krásné tahle slova poslouchat od toho, koho miluje…


Domem se rozlehl zvonek. V tu chvíli se Hyukovi zvýšila nervozita v krvi a tlukot srdce cítil ještě intenzivněji. Podíval se na Haeho, který se naň pouze povzbudivě usmál a konejšivě ho pohladil po tváři.

"Bude to dobré, uvidíš," zašeptal a krátce ho políbil. Vzal ho za ruku a společně s ním došel až ke vchodovým dveřím, které vzápětí otevřel. Hyuk rychle vykroutil ruku z jeho sevření a o krok ustoupil.

"Donghae, chlapče můj. Jsem tak ráda, že tě vidím," starší žena Haeho objala. Donghae se radostně usmíval a na přivítanou ji políbil na tvář. Za ní stál muž s brýlemi, v černém saku. Měl úsměv na tváři, když spatřil svého syna. Dlouho se neviděli, tudíž se setkání neobešlo bez pár slz.

"Mrzí mě, že jsem se dlouho neozval," řekl a konečně pustil jeho mámu z objetí. Přešel ke svému otci, kterému se vzápětí slušně uklonil. Muž se však začal smát a přitáhl si ho ke svoji hrudi, načež ho poplácal po rameni.

"Mami, tati, chci vám někoho představit," začal Donghae. Eunhyuk zvednul zrak. "Tohle je Hyukjae, můj přítel. Hyukjae, tohle jsou mí rodiče," přešel k blonďáčkovi a věnoval mu zářivý úsměv.

Hyuk pozvednul koutky rtů a uklonil se. "Dobrý den," řekl. Měl štěstí, že ho Hae jako první seznamoval s Heyri. Něco se totiž přiučil.

"Těší mě, Hyukjae," řekla Haeho máma. Přistoupila blíž a celého si ho prohlédla. Při tom se jí ztratil úsměv z tváře, nahradilo ho překvapení. Jejich rodina byla postavená na nejvyšší čáře. Nedokázala pochopit, že by její syn, někdo tak vznešený, mohl chodit s mrzákem. Avšak, bylo to rozhodnutí jejího syna, které hodlala respektovat. Nechce svému synovi překazit nic, co ho dělá šťastným. Navíc v očích obou chlapců se odrážela láska, což značilo, že se vzájemně velmi milují. Byla si vědoma, že kdyby nesouhlasila ona, nebo Haeho otec, Hyukjae by musel pryč, čímž by mladíka poslali na samotnou smrt. Donghae je jediný, kdo mu dokáže pomoct.

"Děje se něco?" zeptal se Hae nervózně. Pohled své mámy se mu nezamlouval. Říkal přeci svým rodičům, jaký Hyuk je.

"Copak si nemohu prohlédnout tvého přítele? Jsi pořád stejný, Hae," zasmála se.

"Promiň," uculil se a pozval je dál. "Posaďte se, přinesu čaj," řekl a počkal, než se jeho rodiče i s Hyukem usadí v obýváku. Eunhyuk by nejraději šel a pomohl Haemu dělat čaj, jelikož v cizí společnosti se cítil nesvůj. Navíc neměl tušení, o čem se s nimi má vlastně bavit. Neznal jejich povahy, neznal je vůbec. Za tohle by Haeho přerazil. S ním se cítil jistější.

Eunhyuk seděl naproti nim. Mezi nimi byl pouhý konferenční stolek. Prsty u rukou měl spojené, lokty opřené o stehna, těkal pohledem kolem a trhaně dýchal. Vždy pouze zformoval rty, snažil se něco říct, ale než to stihnul, odvaha jej nadobro opustila. Vzdal to. Raději svěsil hlavu a čekal, než přijde Hae. Cítil se strašně…

Zrak obou Haeho rodičů se upíral na nervózního chlapce. Otec si prohlížel Hyukův obličej. Nezdál se mu pěkný. Propadliny v tvářích měl stále značné. Blonďaté vlasy už dávno nebyly tak zářivé, jako dřív. Bledá tvář a lesklé oči, rty lehce popraskané. Celé jeho tělo bylo příliš vyhublé. I přes oblečení, které Hyukovi skrývalo jeho pravou váhu, šlo poznat, že chlapec nevyrůstal dobře. Žíly lemovaly jeho ruce, v paži neměl širší průměr, než dívčí lýtko. Kdyby mu na Haem tolik nezáleželo, do rodiny by Hyuka nikdy nepřijal.

"Jsem tu," zakřičel Hae ode dveří a na tácku donesl tři čaje. První hrneček postavil před jeho mámu, posléze před tátu a poslední, jahodový, před svou lásku, ke které si vzápětí přisedl. Obdaroval ho polibkem na tvář a ruku mu dal kolem pasu.

"Ani po tolika letech sis nezměnil interiér," uvažovala Haeho máma a prohlížela si místnost. "Copak ti posíláme málo peněz, Hae?"

"Není nač, bych ho měl měnit," pokrčil rameny. "Stále je pěkný, nepotřebuju nový."

"Proč si tedy po nás chtěl tak vysokou částku?" zeptal se jeho otec a upil z čaje.

"Kvůli němu," řekl tiše a prsty přešel po obvodu jeho zápěstí. Vzápětí chytil jeho dlaň a pevně ji stisknul. "Říkal jsem vám, že je nemocný. Taktéž jsem vám říkal, co všechno si prožil, proto jsem mu nabídl pomoc. Aby mohl žít, musí na složitou operaci. Rodiče ztratil, když byl malý kluk, kvůli jeho podvýživě ho nikam do práce nevzali, tudíž si nijak vydělat na zákrok nemohl. Ačkoli se snažil, k ničemu to nevedlo…" povzdychnul si. "Proto mu chci zákrok zaplatit, aby se mnou mohl sdílet nový, krásný život. Ne jaký znal do teď."

"Chceš říct, že moje vydělané peníze jdou na záchranu jeho života?"

"Ano."

Haeův otec po chvíli přikývnul v kladném gestu. Ačkoli to nedal znát, byl na svého syna pyšný. Ještě se ve své rodině nesetkal s tím, že by někoho zajímalo zdraví druhého. Celá jejich rodina byla bohužel tak povrchní, že nemysleli na nic jiného, než na své dobro. Donghae byl ale výjimka.

"Donghae mi o tobě hodně vyprávěl," řekla Haeho máma. Dívala se při tom na Eunhyuka. "Už v ty dny, co jsi byl v nemocnici, nám psal o zaslání peněz. Avšak neřekl, na jaký účel je má. Mysleli jsme si, že je opět někde propije, nebo je zkrátka profláká. Ani jeden jsme ale nečekali, že je chce použít na zaplacení tvého zákroku. Netušila jsem, jakého dobrosrdečného syna vlastně mám," usmívala se.

Hyuk se usmál. "Lepšího syna jste nikdy mít nemohla. Myslím, že ani lepšího člověka, jako je Hae, na světě někdo jen tak nenajde," vděčně se na Haeho usmál a pevně se k němu přitulil.

"To si buď jist," řekla, přičemž kývala hlavou. "Měl jsi veliké štěstí, že jsi narazil právě na něj. Ne každý by ti nabídl pomocnou ruku."

"Víte… chtěl jsem zemřít. Když už mě na světě nedrželo nic, kvůli čemu by mělo smysl žít, často jsem přemýšlel o sebevraždě. Nevýhoda byla v tom, že mé nohy odmítaly tělo nést. Skoro nikam jsem nedošel," svěsil hlavu. "Ale teď, když jsem poznal jeho a nabídl mi nejen pomoc, ale i střechu nad hlavou a lásku… pochopil jsem, že má smysl žít," pousmál se. "Čím víc lásky mi dává… čím více krásných věcí díky němu poznávám a prožívám… jsem si jist, že pro něj musím žít…" zvednul svůj pohled a s úsměvem se díval na jeho mámu i otce, kteří souhlasně kývali s hlavou se slzami v očích.


Celý den probíhal klidně. Eunhyuk se konečně uvolnil a cítil se pohodlně. Jediné štěstí, že měl vedle sebe Haeho, které si jej věčně tisknul k tělu a prsty šimral jeho dlaně, zápěstí i hřbet ruky.

Haeho rodiče se na první pohled zdáli povrchní. Přeci jen, byli něco víc, než Hyuk. Avšak když je poznal hlouběji, poznal, odkud Hae svoji dobrou povahu má.

Někdy se do jeho očí dostalo pár nezbedných slz. Většinou, když Hae dostával slova chvály a rodičovskou lásku. Jediný důvod byl ten, že on neví, jaké to je. Tímto mu rodiče chyběli ještě víc, i když si zvyknul bez nich žít. Chtěl něco, co by mu je připomnělo. Chtěl něco, co by donutilo jeho mozek, si vzpomenout na jejich tváře. Všechno jej mrzelo…


Slunce vystřídal měsíc. Úplněk, ze kterého měl Eunhyuk strach. Avšak díky tomu, že se bavil, nijak ten fakt nevnímal.

Do jisté doby…

Stisknul Haeho dlaň. Bolest, která najednou prostoupila Haeho dlaní, ho donutila, aby se otočil a podíval se blonďáčkovi do tváře. Hyuk tvář křivil bolestí a zadržoval dech, jak se snažil, potlačil palčivou bolest.

"Hyukjae," řekl Hae zděšeně. Přiložil dlaň k jeho tváři a jemně jej pohladil. Hyuk ale cuknul.

Haeho rodiče mlčky pozorovali blonďáčka, který má problém se pouze jen nadechnout. V každém z nich koloval strach, aniž by měli důvod. Toho kluka znali teprve pár hodin, ale jakoby cítili s ním, i se svým synem, kterého Hyukova bolest bolí taktéž.

Eunhyuk zaskuhral a zatnul zuby. Prudce vydechnul, pustil Haeho a dlaň přitisknul ke svému srdci. Předklonil se a zhluboka dýchal, oči nechával stále zavřené.

Hae dále na nic nečekal. Poznal, že Hyukovi bolesti srdce jsou zpět. Rychle vstal a doběh do kuchyně, kde rychle popadl krabičku s léky a běžel zpět. Posadil se vedle Hyuka, plato z krabičky vytáhnul a prášky si vyloupnul do dlaně. Vzal hrnek s Hyukovým čajem, kterého se takřka dotknul. Přiložil mu prášky ke rtům, Eunhyuk ale záporně zakroutil hlavou.

"No tak, Hyukjae. Když si je nevezmeš, bude to ještě horší," naléhal. Eunhyuk tedy otevřel ústa a nechal Haeho, aby přiložil okraj hrnku ke rtům. Blonďáček se tentokrát poslušně napil.

Hae odložil hrnek a otřel Hyukovi mokré rty. V tu chvíli se Hyuk zkroutil a po tváři se mu skoulely první horké slzy, které dosvědčovaly silnou bolest. Vzápětí se místnost naplnila Hyukovým bolestným výkřikem.

"To bude dobré, Hyukkie," šeptal a stíral slzy z jeho tváří. Opatrně ho vzal do náruče a lehce si ho přitiskl k tělu. "Hned se vrátím," řekl Hae svým rodičům a odnesl Hyuka do ložnice. Položil ho na postel a přikryl dekou, načež u něj zůstal a hladil ho po tváři a odhrnoval vlásky z jeho čela, přičemž mu šeptal uklidňující slova.

Takto u něj seděl do té doby, dokud Eunhyuk neusnul. Trvalo to zřejmě deset, patnáct minut. Hned poté se vytratil z pokoje a došel do obýváku, zpět ke svým rodičům. Přisedl si na pohovku a ztrápeně si povzdychnul.

"Opravdu ti na něm záleží, viď?" zeptala se jeho máma tiše. V jejích očích se leskly drobné slzy. Nedokázala si představit, jakou bolest musel Hyuk prožívat a hlavně, kolikrát ji prožil. Prožíval ji i v tu dobu, kdy neměl nikoho poblíž na utěšenou? Plakal a kroutil se v bolestech sám někde na ulici, dokud nenašel Haeho?

"Nedokážeš si představit, jak moc," zašeptal a nechal slzu stéct po své tváři. Bolel ho ten fakt, že Hyuk opět trpěl. Chtěl, aby těchto chvíli bylo konec.

"Přežije, uvidíš. Vyléčí se a budete spolu žít," snažila se jej uklidnit.

"Přál bych si to," vzlykl. "Bohužel, aniž bych tohle Hyukovi někdy zmínil… bojím se toho a pomalu přestávám věřit, že dokáže přežít…" šeptal, načež propukl v hluboký pláč…

"To je to tak vážně?"

Donghae se snažil zklidnit usedavý pláč, avšak pouhá představa, že by Hyuk zemřel, v jeho srdci vytváří obrovský kráter.

Přikývnul.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 naw | 29. března 2015 v 18:03 | Reagovat

Chudák Hyukkie..pořad mu jen ubližuješ,ale zase jsem ráda že ho Haeho rodiče vzali..
Ani nevíš jak se těšim až bude mít po operaci...
Moc se těším na další díl^^

2 Ainne | 29. března 2015 v 18:14 | Reagovat

Ou. Tak tohle nešlo nejlépe. A hlavně jestli tu operaci nepřežije tak to nevydýchám.
Nechceš mě zabít Narbie že ne?

3 Sairen | E-mail | Web | 29. března 2015 v 18:31 | Reagovat

šup šup pokráčko xDDD

4 Hatachi | 29. března 2015 v 19:02 | Reagovat

Ten konec jsem musela číst dvakrát, protože přes slzy jsem na to už neviděla.
Doufam a modlím se, aby Hyukie tu operaci přežil. Kdyby umřel, tak by Hae umřel s ním.
Ale jsem ráda, že jeho rodiče Hyukieho přijali, i když ze začátku jim to bylo proti mysli.
Věřim v jejich šťastnou budoucnost.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

5 Naja | 29. března 2015 v 19:07 | Reagovat

Chudáček Hyukie :(
Už zase ta bolest?? Ten zatracenej úplněk!!!
Doufam ze bude v poradku a ty Jolli ho nezabiješ!!! :)

6 Deny | 29. března 2015 v 21:26 | Reagovat

Ja nevim co napsat... Chudaček Hyuk.. :'( On nesmi umřit. Jinak jsem moc rada že ho Haeho rodiče přijali. :-) Moc se těšim na dalši dil.

7 Mee-Kyong | Web | 1. dubna 2015 v 20:41 | Reagovat

Těší mě, že Hyuka Haeho rodiče nezavrhli. Ale mrzí mě ty Hyukjaeho bolesti srdce... A to, že se Hae bojí a přestává věřit, že Hyuk tu operaci přežije... ale on bude žít! Musí...

8 Matto | 2. dubna 2015 v 1:06 | Reagovat

Je mi ho strašně líto.. >-< Proč ho furt tak mučíš? >-< :( Už chci další díl *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama