Vampire | kapitola desátá

31. května 2015 v 14:30 | Narbie |  Vampire

| Vampire | 10. díl | 1 207 slov |

Zřejmě jste zvědavý, co že to vlastně v této povídce plánuji, viďte? Ale mohli byste to vědět. Vždyť je to zmiňované už dávno, no nevadí. Nejspíš jste zapomněli. Pokud tomu vážně tak je, rychle přečíst všechny díly znovu, jasný? A doufám, že mě nazbijete za konec dílu. Muaha. Uhn. Nic jsem neudělala! Okay, pěkný počtení!


O měsíc později:

"Kam mě to vedeš?" optal se Eunhyuk Haeho, který ho vedl temnou uličkou. Po zdech byly pavučiny, nad nimi bylo temné nebe plné hvězd, po zemi rozbité sklo, velké kameny a kusy dřeva. Uprostřed cesty se tvořil potůček dešťové vody.

"To místo nemá název," odpověděl tajemně. "Neptej se a pojď, za chvíli se to dozvíš," ani se neotáčel.

Hyuk se mírně otřásl, takového Haeho neznal. Přesto ho bezmyšlenkovitě následoval. Jejich ruce byly spojené, na Hyukových rtech se odehrával letmý úsměv.

"Tato část města je vylidněná," řekl Donghae. Zastavil se, pohlédl k zemi. V dešťové vodě se vytvářely mapy lidské krve. "Tvorové již zahájili útok," vzápětí se porozhlédl.

Eunhyuk se zhluboka nadechnul, jeho svaly se napnuly. Do nosu nasál vůni krve, blaženě zavřel oči, které dostaly odstín rudě červené barvy. Plíce zaplnil vzduchem s omamným podtónem krve a se zamručením vydechl. Cítil, jak se z něj stává nenasytné zvíře. V tuto chvíli ho ani neděsilo, čeho všeho je schopen za kapku čisté krve.

Donghae se ohlédl, pousmál se nad Hyukem, z kterého se stává nenasytná zrůda. Rozešel se, Hyuka vedl do kopce. Na vrcholku se zastavil, pohlédli dolů. Město bylo v temnotě. Lampy nesvítily, pouhý měsíční svit vytvářel na domech strašidelné jevy. V městě panovala panika, křik matek, které se bály o své děti se rozléhal široko daleko.

"Měli bychom jít," Haeho hlas byl chladný. Přesto si však Hyuka otočil k sobě: "Buď opatrný," zašeptal. Prohlédl si každý detail Hyukovy tváře, vzápětí si na krátkou chvíli přivlastnil jeho rty. Pohladil jeho tvář a mírně se pousmál.

"Neměj strach," řekl Hyuk a od Haeho poodstoupil. "Sejdeme se, až bude po všem v sídle, ano?" usmál se. Netušil by, že bude bojovat sám, ale musí se osamostatnit. Byli rozděleni do opačných týmů, nikdo netušil proč. Hyuk nezná své schopnosti, nezná ani sám sebe. I přesto doufal, že vše dobře dopadne. O Haeho strach neměl. Uměl se o sebe postarat lépe, než Hyuk o sebe.

"Dobře," špitl a zmizel z Hyukova obzoru.

Eunhyuk se zhluboka nadechnul. Snažil se soustředit, vypnul vše, krom svých smyslů. Naslouchal svému dechu, v tom se podíval na město. Křik, panika, obavy, strach, krev a bolest lidí. Hyuk se pomalým krokem rozešel k městu. Byl nejistý, neví, co s ním udělá, až bude dole a vůně krve jej bude obklopovat ze všech stran. Neumí se ovládat, jde pouze po krvi. V tom případě nevnímá nic jiného kolem sebe, než svůj cíl.

Několik metrů od města se zastavil. Déšť smáčel jeho oblečení a mokré vlasy mu padaly do tváře. Postupoval do mírného kopce. Čím byl blíž, tím víc cítil krev. V tu chvíli mu narostly tesáky, cenil je zpod svých rtů. Jeho oči byly plné krvavě rudé barvy, dlaně zatnuté v pěst, žíly po rukou křečovitě vystouplé.

Rozplynul se. Jeho instinkty ho dovedly až do kouta jedné z ulice. Všude kolem něj byl rozruch, křik a pláč. Naslouchal řevu tvorů a křik bezmocných lidí, lámání předmětů a kostí. Po zdech byla krev, na zemi několik mrtvol s rozpáranými hrdly a zohaveným obličejem, celé tělo bylo pod temnou krví a jejích sraženin.

Jeho touha zabíjet narostla. Chtěl okusit jejich krev!

Hyuk potupoval cestou, rozběhnul se. Následoval skupinku lidí, kteří s křikem běželi co nejdál za stálého ohlížení. Jejich tváře byly pod záplavou slz, tváře dívenky byly rudé, tvář bezmocná. Její beznaděj ale Hyukovi vyhovovala. Byla s rodiči. Věděl, že silné jedince zabít nesmí, tato holčička by jim však byla k ničemu, tudíž ji může snadno polapit.

Zavrčel, rychlostí světla se u ní objevil, povalil ji na zem. Slyšel křik její matky, s pláčem ji běžela na pomoc. Muž ji ale dříve stihnul zachytit, ví, že takto by zahynula i ona.

Bez dalších prodlev své tesáky zasunul do jejího krku. Mezi drápy uvěznil její malé ruce, kterými se vzpírala, a zalehnul její tělo, aby se nemohla bránit. Sál její krev, byla cítit nevinností. S chutí polykal poslední krev, její oči byly prázdné, tělo uvolněné, bledé až nažloutlé. Vzápětí tesáky vysunul, olízl si ret. Tohle mu nestačilo, neměl dost. Vstal, obešel ji a bez jediného pohledu na ní se s pobaveným úšklebkem zadíval na její vyděšené rodiče, postávajíc pár metrů od nich.

Muž svíral ženu v náručí, zkoušel se ji skrývat. Eunhyuk svůj škleb rozšířil. S jazykem od krve jejich dcery si přešel po rtech, slastí přivřel oči. Zmizel.

Zmatek.

Muž z ničeho nic padl k zemi, žena se s výkřikem přikrčila. Hyuk se náhle objevil mezi nimi. S úsměvem se sehnul k muži, chytil ho za košili a vytáhl do stoje. Přirazil ho ke zdi, drápy se zaseknul do jeho ramene. Uvěznil ho svým tělem, chytil ho za vlasy, zaklonil mu hlavu. Muž si mohl povšimnout rysů jeho tváře a krve vlastní dcery na jeho rtech.

Nahnul se ke kůži na jeho krku. Dýchnul na ni, ošil se. Tesáky přiložil ke kůži, jejíž špičky zabořil do masa a krve. Spodními ho lehce škrábnul. Následně se v jeho krku ztratily celé Hyukovy tesáky. Muž zalapal po dechu, zády se těsněji přitisknu ke zdi. Netušil však, že z celé rodiny má výhodu. Jeho si Eunhyuk jako jediného vybral k proměně. Tudíž jeho krev nesál, ale vpustil do něj svůj jed.

Když se odtáhnul, muž padnul k zemi. Těžko se mu dýchalo, chvíli se dusil. Nezmohl se hýbat, Hyukův jed působil téměř hned. Vzápětí se vyhnul, když se vedle něj roztříštila zeď. Cihly a kameny dopadaly vedle zakrvavených těl. Hyuk skryl svůj obličej, otočil se zády. Pár kamenů ho zasáhlo do zad, bolestivě syknul. Zeď se bortila dál, jako jediný stihl utéct. Všechny ostatní zasypala celá přední stěna, která se částečně bortila i se střechou.

Prach se zvednul do výše, Eunhyuk se rozplynul. Objevil se na druhé straně města. Odplivl si, prach měl i v ústech.

Hned se rozešel, vlétnul do prvního domu, který uviděl. Okna byla neponičená, jeho omítka taktéž ne. Doufal tedy, že v něm najde další kořist.

Procházel místnostmi, našlapoval opatrně jako kočka, která nechce vyplašit svůj cíl. V přízemí nikdo nebyl, rozhodl se tedy jít do prvního patra. Našlapoval po schodech, držel se zábradlí. Neubránil svému slyšitelnému dechu, tesáky ho přímo bolely, díky nimž vrčel. Otevřel první dveře, uslyšel tiché vzlyky. Na první pohled nikoho neviděl, po zaostření si však všimnul malého dítěte, natlačeného v rohu místnosti.

Eunhyuk nechal dveře otevřené. Usmál se, postupoval pomalými kroky k němu. Těšil se, až tomu malému zlomí vaz a napije se jeho krve.

V tu chvíli však netušil, že je to past. Byl zaslepen touhou, nevnímal nic, než toho malého. Okolí mu bylo ukradené.

Místnost nebyla široká, spíše úzká. U stěn byly skříně nejspíš metr od zdi. Ve chvíli, kdy byl blízko jedné z nich, se začala naklánět, Eunhyuk si toho nevšímal. Teprve až v tu chvíli, kdy z poliček začaly padat předměty, se otočil. Nestihl však zareagovat. Skříň se převrátila přímo na něj, jedna z poliček ho zasáhla do čela, vytvořila tak krvavou stopu. Velká a vysoká skříň ho uvěznila, zasypala ho věcmi, které byly v ní.

Díky ráně do hlavy upadl do bezvědomí, po jehož čele stékaly pramínky rudé krve, které na zemi vytvářely malou louži.

Matka, která stála za skříní a Hyuka ní zastavila, se rozběhla ke svému synovi. Vzala ho do náruče a utíkala s ním pryč. Eunhyuk zůstal ležet na zemi v bezvědomí, zraněn a silně krvácející.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Naja | 31. května 2015 v 14:58 | Reagovat

Heh jeden z nejlepších dílů tohoto cyklu. :D
Těším se na další dílek a netrpělivě čekám. :)

2 Hatachi | 31. května 2015 v 18:40 | Reagovat

Doufam, že nemáš v plánu to, co jsi mi psala. Protože ten konec je na zabití. Proč jen Hyuk nemohl být ve stejné skupině jako byl Hae? Byli by spolu a určitě by téhle situaci předešli.
Doufam, že Hyuka najdou včas...
Těšim se a netrpělivě čekam na další díl...

3 Ainne | 31. května 2015 v 18:51 | Reagovat

Chudinka holčička :( já se bojíííííííím.

4 Deny | 2. června 2015 v 19:13 | Reagovat

Krasně popsany Hyukuv lov. Moc se tešim na dalsi dil xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama