Deník nasraného introverta

6. srpna 2017 v 11:58 | Kaspi |  To nestojí za řeč
Milý internetový deníčku,

jsem nasraná. A taky jsem introvert. Co to má společnýho? Jsem nasraná, protože jsem introvert? Ne. Jsem nasranej introvert, protože jsem zjistila, že intovert je něco hroznýho. Teda v Německu určitě. Jako já vím, Německo mi může bejt u prdele, ale ono když se něco kupí a kupí...prostě toho mám plný zuby, ok?

O co jde? Už je to dlouho, dloooouho, co jsem měla hodinu němčiny, na kterou nám chyběl učitel, tak jsme dělali různý cvičení. A jedno takový cvičení bylo to, že jsem měla do dvou sloupců vypsat dobré vlastnosti a špatné vlastnosti. A víte co tam bylo? No samozřejmě, extrovert a introvert. A ve cvičení podtím, bylo spojování těch špatných a dobrých vlastností, které jsou svým opakem...HAHAHA. Introvert a extrovert opět. No, nasralo mě to a znechutilo němčinu ještě víc (ale upřímně, nikdy jsem němčinu neměla ráda).

Další věcí - "no je pravda, že si taková jiná...jako tichá, víš, a tak" - odpověď kamarádky když jsem si stěžovala na to, že bejt introvertem je špatný. TAK SORRY LIDI, ŽE MĚ NEBAVÍ BEJT V JEDNOM KUSE HLUČNÁ A DĚLAT PÍČOVINY, SE VÁM OMLOUVÁM! Já dokážu bejt hlučná, fakt hlučná, ale ne vždycky to tak chci nebo to tak jde. Když jsem mezi novejma lidma, prostě mi trvá, než se s nima dokážu bavit - nebo než se jim vůbec představím. A tak lidi prostě raději odejdou, protože jsem nudná. Já chápu, že čas je drahej, ale pak ode mě nečekejte zázraky.

"Já když byl v tvým věku, měl jsem partu patnácti...co patnáci, TŘICETI lidí a každej den jsme někde byli. Ty jenom sedíš na prdeli a nic neděláš" - promiň tati, že jsem se ti nepovedla.

"Ty jdeš na zábavu, jo? Ty konečně začínáš žít?" - promiň mami, že jsem se ti nepovedla. Příště se budu snažit víc.

"Musíme spolu chodit víc na párty, abychom tě rozpovídali," jojo, jojo. Kdyby to tak fungovalo. Ona většinou tahle věta pokračuje, "já jsem taky nebyl/a na seznamování s novejma lidma, ale pak to bylo v klidu. Uvidíš, bude to super." Jistě Mařenko, ale ty nejsi introvert a nejsi JÁ.

Poslední věc asi tak úplně nesouvisí s tím, že jsem introvert, ale s tím kdo jsem já...tak celkově. Nejde mi to s lidma. Fakt mi to s lidma nejde, i když se snažím. Ani s lidma, který znám dlouho. Nejsem člověk, co by potřeboval chodit každej den ven, mám ráda svůj klid a čtení...a tak. A pak jdu ven. S partou "přátel". A nikdo si nic neříká. Možná občas. A pak "tady je nuda", "tak to jsem rád, že jsem přišel" a podobný...a mě se v hlavě honí to, že za to můžu já. Že je to moje chyba. Kdybych tady nebyla, určitě by se bavili, jako když mi tady Františka říkala. Cokoli se stane, něco se podělá, už je to moje vina. I když vím, že není. Prostě se tak citím. A bojím se. Bojím se, až zase půjdeme ven. I nejlepší kamarádky. A tak si říkám, že asi nejsem nasranej introvert, jako spíš smutnej, podělanej introvert, co si přeje bejt extrovertem, co si přeje bejt úplně někým jiným, kdo by se nebál ke komukoli promluvit. Kdo by se kurva neutápěl v sám sobě, protože neví. Protože fakt nevím. Nevím co mám dělat, abych se přestala bát. Co bych měla dělat, abych měla víc přátel. Na druhou stranu, stejně mám v plánu to ve dvaceti zabalit, tak je to dobrý.

Tak dobrou, deníčku.

Snad příště přineseš něco milého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kim Lula | 6. srpna 2017 v 23:37 | Reagovat

Všechno, co tu popisuješ, moc dobře znám. Ty samé otázky, ty samé popichující poznámky, ty samé blbé kecy od lidí, co si myslí, jak jednoduché je se družit s někým cizím.

Za "oh, ty jdeš ven, jo, ty umíš u žít, jo?" bych nakrásně do lidí střílela, bohužel nemám čím. Úplně jako mohu nasrat, že někoho baví chodit ven a chlastat a kempit spolu na chatě a nevím co ještě. Já jsem raději doma, je mi to tak příjemné. A stejně vole kde je napsané pravidlo, že pokud nechodíš ven, nemáš žádný život. Já si připadám živá dost - dýchám, žeru, seru, spím, dokonce pracuju a studuju. Jako... co víc mám dělat. Toto jsou základní nutnosti, to ostatní je moje vlastní vůle, ne snad...?

A věta "já když byl v tvém věku" mě nasírá takovým způsobem, že bych vyhazovala z okna. Nebo vyskakovala, ono záleží na situaci, že ano.

Já nevím, být introvert je sice nahovno, ale za ty roky už mám docela vpiči, řekla bych. Když nechci, tak prostě nechci. Když to akceptuješ, super, díky, si kámoš. Když ne, tak pal dopiče, serus. Tak nějak bych to shrnula. Prostě se nebudu ohlížet po někom, kdo si myslí, jak je jednoduché navázat kontakt, protože nikdy nezažil býtv kůži introverta. Nasrat.

(a pokud něco z mého výflusu nedává smysl, omlouvám se, už napůl spím)

2 Kaspi | 9. srpna 2017 v 13:13 | Reagovat

[1]: Já nevím, já jsem většinu času ok s tím, že jsem introvert - to už se stejně nezmění - jen mám pocit, že mi chybí člověk, kterej by mi rozuměl...nebo by se tak aspoň tvářil. Jako myslím člověka fyzicky u sebe.

A taky jsem ráda, že nejsem jediná, která tohle poslouchá...ne že bych ráda šířila negativitu, jen mi prostě občas sobecky přijde, že jsem poslední svého druhu. Takže děkuju. Vážně.

A střílela bych taky.

3 Mentalyil | Ellin~ | Web | 9. září 2017 v 5:08 | Reagovat

Tenhle článek mě pobavil a to fakt dost. Mám ráda nasraný lidi. Jsem taky svým způsobem vadná, víš? Baví mě sledoval lidi, když se vztekají, protože je to vtipné. A pak se vztekám já a směju se, i když bych někomu nejraději vrazila kružítko do oka.

Určitě nestojíš o kecy "to bude dobrýý", který bych ti ani nedala, ale tak... Řeknu to takhle. Každej jsme nějakej a lámat přes koleno to, jaká jsi, nah. To není dobrý nápad.

Já jsem takovej smíšenec. Působím jako extrovert, co hned naváže konverzaci s neznámým a jsem přátelská, ale zároveň ten člověk se musí hella snažit, aby si u mě škrtnul. I mean, nepouštím si lidi k tělu. Sice si s nima bavím, ale že bych je považovala za bffinky hned... ew. S mojí aktuální nejbližší kamarádkou (ne nesnáším řadit lidi mezi "nejlepší", "horší" a "ty odvedle") mi to trvalo zhruba rok. Rok, než jsem na ní začala blít svoje problémy a tak. Přitom když jsem jí poprvé potkala, tak jsme vedli velmi záživnou, opravdu mooc záživnou konverzaci a já se každým krokem od zastávky modlila, ať už jsem u dveří domu.

Myslím si, že by ses nejdřív měla přijmout taková, jaká jsi, jelikož z tvého článku na mě vyzařuje ta vina tam. To je ostatně to jediný, co mi bije do očí. Nemůžeš se vinit za takovéhle blbosti. Okay, look. Jsou zábavnější lidi, než ty? Ano. Je to konec světa? Ne. Vždycky se najde někdo, kdo je v něčem lepší a s tím se musíme smířit.
Ser na tohle upřímně. Jestli tě kamarádi nepřijmou takovou, jaká jsi a nebudou rádi alespoň za tvojí mlčící přítomnost, tak to je rovnou pošli do Severní Koreje, protože holka, to nejsou kamarádi. Kamarádi jsou od toho, aby tě podpořili a byli tu pro tebe, třeba když ti alkohol jde nehezkým způsobem nahoru a oni ti drží vlasy. Hlavu vzhůru. Potkáš ještě tolik lidí a naděláš si určitě dost přátel. I když... jak se říká, lepší kvalita, než kvantita.

4 Kaspi | 10. září 2017 v 14:34 | Reagovat

[3]: Mým problémem je, že to vím. Že jsou lidi, co jsou lepší v tomhle a v támhletom a tak. Jenže mě vždycky učili, že bych měla chybu hledat hlavně v sobě, a já jsem celkem poslušné dítě. Hahaha.

5 Ady | Web | 10. září 2017 v 22:24 | Reagovat

Ou yeah, právě si tímhle článkem úplně dokonale vystihla všechny moje pocity. Ale jako fakt všechny. Dokonce i to poslední s tím, že si dáváš věci za vinu. Protože to samé dělám já. Kdykoliv konverzace vázne, tak si prostě říkám "Damn it, I fucked up. Tohle je moje vina." A přijdu si prostě jako tak hrozný asociál.
Ale ačkoliv mě tohle sere, zároveň je mi vlastně ukradený, co si o mně lidi myslí. Jsem awkward introvert, který nemá rád lidi a radši sedí sám doma. A co? Nemám potřebu ani touhu se měnit.
Jediné, co mě prostě sere, je to, že to ostatní nechtějí pochopit. Strkají mi ty kecy o tom, jak nemám život a podobně. Ughh, praštit je všechny za to pánvičkou do hlavy. Smutné je, že to nechápou prostě ani kamarádi. Jak jim pak máš vysvětlit, že je máš ráda, jenom s nimi nechceš ven, protože chceš mít chvilku sama pro sebe.
Takže... Asi tak. Prostě tě naprosto chápu. A nevím, jak teď tenhle komentář ukončit, takže prostě... lol... (já říkala, že jsem strašně awkward)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama