Kočičí život || 3. díl

20. února 2018 v 21:01 | Kaspi

Kočičí život

| 3. díl | a: Kaspi |

Brý ráno!
Takže...layout...asi...se omlouvám? Jako...ono to mělo vypadat úplně jinak, ale...znáte to, ne? No, ale musíme se s tím smířit! Lepší už to nebude. Ale zase...Woojin je zlato, tak snad s tím nemáte problém. Chtěla jsem sice lay s Felixem, ale na mé teplé dítě si budeme muset počkat. Teď si užívejme sluníčka. A dalšího dílu. Teď je čas jít.

DOBROU!



"Budeme tu sami, budeme tu sami, budeme, budeme!"

"Mlč, nebo nikam nepůjde," prskl po Felixovi Changbin.

"Pfft! I kdyby tu bylo tornádo, hurikán...Chan by šel."

Chan se na sebe díval do zrdcadla. Vypadal normálně? Nebo bylo vidět, jak moc se snažil zapůsobit?

"Wow, tobě to ale sluší!" vykřikl Felix a rozeběhl se k staršímu, aby ho mohl obejmout. Chan se uvolněně zasmál a dal mu pusu na čelo.

"Děkuju."

"Snaž se. My s Changbinem ten balkon opravdu chceme!"

"Ah, bože...proč že vás to mám rád?"

"No...tři týdny s tebou a máš s Woojinem rande?" Chan zčervenal. Byl moc hlasitý...co když je Woojin zaslechl? Protože Felixe přeslechnout nešlo. A pak uslyšel kytaru.

"Jo," usmál se, pozornost na Felixových stříhajících kočičích uších, "to bude asi jeden z důvodů. Děkuju," políbil ho znovu.

"Tohle je dobrý. Sluší ti to. ALe myslím, že je to zbytečný. Měl tě rád už předtím," vzal mu Felixe z náručí.

"Měl?"

"Jo, jen blbeček jako ty si to neuvědomí...ups?" utekl z koupelny. Chan vydechl. Ono se mu to řekne, když se předtím s Woojinem sotva pozdravil a pořádně s ním mluvil třikrát. Možná. Woojin se chtěl skamarádit. Chan také, ale bylo to těžké, když kdykoliv staršího uviděl, místo slin měl v puse med a místo srdce topení. A jak moc se před ním styděl! Až mu to bylo trapné. Bang Chan a stydět se? Kdy? Kde? Bylo to poprvé, co si ho někdo obtočil okolo prstu tak jako Woojin...a Felix s Changbinem.
Jak on je šťastný, že je má. Jen mu neulehčovali bytí, ani žití.

"Už je čas!" slyšel Felixe. Asi o ten balkón hodně stál, jestliže dbal na čas. Chan se zhluboka nadechl."

"A nechceš mu vzít...něco..." porozhlédl se po bytě Felix, "no...můžeme ti ulovit nějakýho ptáka!" navrhl nadšeně Felix. Changbin zrudl a začal se smát.

"Jo, ptáka...to si myslím, že si Chan vystará sám..."

"Už nikdy...vás nenechám s JiSungem...už nikdy," řekl zoufale Chan, "a přísahám, že jestli to naučíš i Felixe....budeš bez večeře."

"Bez jedný večeře to zvládnu," objal Felixe a ďábelsky se usmál.

Chanovi se nechtělo jít - i když umíral touhou být s Woojinem sám. A tak zavřel oči a zaklepal na jeho dveře. Zvuk kytary přestal.

"Ahoj," otevřel mu Woojin, úsměv na tváři zářil víc, než kdy jindy. A červená mu slušela. Možná až moc, pomyslel si Chan, když ucítil jak rudne a jaké mu začalo být teplo.

"Ahoj," oplatil mu úsměv. Woojin ho pozval dál a když uviděl občerstvení na stole, zarazil se, "nic jsem nepřinesl, ale mohl bych pro něco-"

"To je dobrý," mávnul rukou starší, "mám pro tebe i něco domů...a nebo spíš pro Changbina a Felixe?" zasmál se.

"To aby ti za to poděkovali...ovšem kdyby šli sem, asi by ses toho nedočkal. Nejspíš by si tě nevšimli a utekli by rovnou na balkón."

Woojin se zasmál a posadil se. Chan ho následoval a sedl si na proti němu.

"Nějaké přání?" zeptal se, když vzal do ruky kytaru. Chan jedno přání měl. A to, aby si ho vzal. Mladší si odkašlal.

"Nechám se překvapit."

A tak se Woojin rozehrál. Chan neznal melodii, ale to mu nebránilo v tom, aby se mu píseň líbila. A potom začal Woojin zpívat. Chan se v jeho hlase ztratil. Jemný a melodický, sladký jako med, lehký jako pírko. Mladší se zachvěl. Woojin vypadal jako anděl, oči zavřené a Chan se pomalu rozpadal.
Pak to skončilo.

Woojin vypadal nejistě.

"To bylo...úžasný. Máš překrásnej hlas."

"Myslíš? Děkuju," usmál se jemně, "složil jsem jí sám..."

"Povedla se, ještě teď mám husí kůži. Ale to bude i díky tobě."

Znovu začal hrát, píseň dětství snad všech, které oba dva znali. Woojin po něm kývl, říkal mu tím ať se přidá. A tak se přidal. Z krásného se stalo vtipné, protože Woojin už nehrál na kytaru a místo zpívání oba křičeli z plných plic a tancovali po celém bytě. Kdo říkal, že si dospělí nedokážou hrát jako děti? A pak jim někdo klepal na dveře. Soused po noční. Chanovi bylo Woojina líto, ale když starší přišel, úsměv od ucha k uchu a tvář červenou, lítost ho přešla.

"Ještě, že se jim občas starám o kočky," podrbal se na krku, "nechali jsme se unést."

"Jo, trochu," přikývl a zpozorněl, "slyšel si je?"

"Changbina a Felixe? Ne. Možná proto, že jsme hlučnější než oni?"

"No," zatvářil se nejistě Chan. Woojin se usmál, "neměl bys být rád?"

"Jo, ale-"

"Možná ten balkón opravdu chtějí. Přitom...máš ke mě dveře otevřený. A Felix s Changbinem mají tevřené ty balkónové."

"Nechci tě rušit."

"Nerušíš mě," řekl jemně Woojin, "jsem rád, že jsme se začali bavit."

Z Chanova bytu se ozvala rána, tlumený křik a...někdo opět klepal na dveře. Oba šli otevřít. Changbin, zlobou červeně zbarvený obličej, je propaloval pohledem.

"Co se-" začal Chan.

"My...my kočky se prej nezajímáme o okolí, jsme líný a ne zrovna inteligentní, protože nepředvádíme aport, ale vy...VY dva...vy se mi musíte zdát! Bavit? Jak bavit?" Changbin se nadechoval, chtěl přilít olej do ohně, ale to už měl Felixe okolo krku.

"Chtěl říct...mezi váma...to není jen bavení, ne?"

Chan s Woojinem se na sebe podívali. Oba měli rudé tváře, ale Woojin se jako vždy zatraceně usmíval! Pak ho chytl za ruku. Felix se zadíval na Chana, na Woojina a opět na Chana. Vykřikl, rozesmál se, objal je oba a když je pustil, vyěhl na balkón, "a je to naše!"

Changbin se narovnal, zamrkal a tvářil se jako kámen. Otočil se a šel domů.

Woojin se potichu zasmál a trhl rukou, aby si k sobě Chana trochu přitáhl. Otevřel pusu, slova se mu drala z úst, chtěl mu říct-

"Woojine! Co že si to pro nás s Binniem měl? Jídlo, jídlo?" zeptal se s plnou pusou Felix.

"Jo, některý věci se nezměněj," povzdychl si Chan, a ukradl si krátký pohled na Woojina.

"Naštěstí."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi | Web | 20. února 2018 v 21:19 | Reagovat

Napřed chtějí, aby se dali dohromady a pak jim to překazí. Ale jistý je, že balkon je jejich.
Jsem tedy zvědavá, co bude dál...

2 Any | 20. února 2018 v 21:48 | Reagovat

Hrozně jsem jim ten balkon přála, ale za to, jak je vyrušili, bych jim pleskla.. možná.

Jako hej, já umírám roztomilostí, nedělej mi toto!

3 Kaspi | 23. února 2018 v 18:00 | Reagovat

[1]: jen jestli si ho ještě zaslouží.

[2]: nemlať je, budou pitomí. Někdo musí.

4 JaeRa | Web | 3. března 2018 v 16:21 | Reagovat

Přečetla jsem všechny dílky najednou a roztejkám se! Kapou mi lentilky z uší, jak je to roztomilé.
A to, že to píšeš zrovna na tuhle čtyřku... ah! Nevadí, že to je na Chan Jin, páč já jsem si totálně oblíbila hlavně Binnieho. Ten kluk mi vrtá díru do hlavy. Absolutně jsem mu propadla! Ale leader je cute a o Woojinovi ani nemluvím, on je sluníčko!
Děkuji, že na ně píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama